Dharmoví tuláci - dosud živý příběh

Zatímco v Česku a na Slovensku si padesátá léta spojujeme především s politickými procesy a s měnovou reformou, v Americe tou dobou vznikalo mnoho uměleckých skupin, zajímavé hudby, románů a básní. Většina těchto děl se k nám bohužel dostala s více než třicetiletým zpožděním až po Sametové revoluci. Podobně tomu bylo u Kerouakovy knížky Dharmoví tuláci, která volně navazuje na román Na cestě.

Je velká škoda, že vinou cenzury celé generace byly ochuzeny nejen o tuto knihu. Kerouac v Dharmových tulácích vypráví o svých beatnických přátelích, píše o buddhismu a meditaci a příběh prokládá romantickým a živým popisem americké krajiny.

O autorovi

Jack Kerouac se narodil v roce 1922 v Massachusetts a od dětství ho kromě sportu zajímaly i knížky, muzika a filmy. Po úrazu přestal sportovat a začal se plně věnovat psaní povídek a básní. Na začátku čtyřicátých let se seznámil s Williamem Sewardem Burroughsem, k němuž beatnici vzhlíželi a jímž se inspirovali. Byl to mimo jiné Kerouac, kdo vymyslel titul Burroughsovy nejslavnější knížky Nahý oběd. Spolu s Allenem Ginsbergem se také zasloužil o vydání Burroughsovách románů.

Zpočátku nejevila nakladatelství o Kerouakovy knížky valný zájem, a tak psal i povídky do časopisů nebo předmluvy ke knížkám svých přátel. Z těchto méně známých textů vyšel loni v nakladatelství Argo výbor s názvem Dobrá bloncka. Kerouac se však neživil pouze psaním, ale také - v dnešní době je to už téměř nepředstavitelné - fyzickou prací a pomáhal například dřevorubcům. Později v padesátých letech se proslavil románem Na cestě, Dharmovými tuláky a jejich volným pokračováním Andělé zoufalství a stal se jednou z hlavních tváří beatnického hnutí. Zemřel roku 1969, patrně na otravu alkoholem.

Děj knížky

Dharma je výraz pro pravdu, a tak i v příběhu autor popisuje své opravdové prožitky. Ačkoli jde o zaznamenané vzpomínky, Kerouac není pietní a nevyžívá se v nostalgii - naopak, vyprávění je velmi poutavé a příběh při čtení doslova ožívá před očima. Vypravěčem je Raymond Smith, autorovo alter ego. V knížce vystupují autorovi kamarádi z beatnické sféry, ovšem pod falešnými jmény - například Alvah Goldbook je Allen Ginsberg, Rheinhold Cacoethes je Kenneth Rexroth a ústřední postava Japhy Ryder je ve skutečnosti Gary Snyder. Ten dodnes žije a nedávno oslavil devadesáté narozeniny. Japhy Ryder a Smith spolu v knížce podnikají toulky po horách a debatují o náboženství a o buddhismu. Je zajímavé, že Kerouac naslouchal o osm let mladšímu Snyderovi a učil se od něj - člověk by spíš čekal, že tomu bude obráceně. Tento moment mi přišel velmi silný, je v něm jakási pokora a ochota dojít k poznání nehledě na to, odkud přichází.

Snyder překládal do angličtiny japonské básně a sám se do této země vypravil - ne však přes cestovní kancelář, ale jako topič na lodi, která do Japonska mířila, o čemž Kerouac píše právě v Dharmových tulácích:

A nákladní loď odplouvala, z Golden Gate a dál, do temných mohutných vln, napříč šedým Pacifikem směrem na západ. Psyché plakala, Sean plakal, a všem bylo smutno.

Příběh začíná na podzim roku 1955, kdy Ray naskočí na nákladní auto a jede za přáteli do San Francisca. Smith se ve městě zdrží a popisuje i večer v Gallery Six, kde beatnici předčítali své básně. Ray se sblíží s Japhym, pořádají spolu výlety do hor a předčítají si básně. V zimě Smith načas opouští přátele a jede přes celé Spojené státy domů za příbuznými, kteří ho sice milují, ale také ho kvůli jeho netradičním zájmům a názorům považují za podivína, což vystihuje následující rozhovor mezi Rayem a jeho švagrem:

"Už jsem do toho psa nastrkal moc peněz na to, abych ho teď odvazoval od řetězu."

Zeptal jsem se ho: "Jak by se ti líbilo, kdybys byl na řetězu a celej den naříkal jako ten pes?"

"Mě to teda netrápí," odpověděl a moje sestra dodala:

"A mně je to jedno."

Po čase se Smith opět vrací za přáteli a záhy se rozloučí s Japhym, který odplouvá do Japonska. Poté se Ray vydá sám na horu Desolation Peak, kde stráví o samotě dva měsíce meditováním, procházkami po lese a po horách a pozorováním oblohy.

Knížku přeložil Josef Rauvolf, který se celoživotně věnuje právě beatnikům a přeložil většinu děl W. S. Burroughse - s tímto autorem se po revoluci stihl ještě osobně spojit a prodiskutovat s ním některá pro překlad problematická místa. Rauvolf napsal k Dharmovým tulákům i doslov, v němž shrnuje Kerouakův život a uvádí skutečná jména postav z příběhu. Rauvolfův překlad je jako vždy věrohodný, nepůsobí sterilně a šroubovaně. Překladatel se nebál použít hovorové výrazy, ale nebyl ani nemístně vulgární - zachoval původní plynulost a autentičnost textu.

Pozornost především

Mohlo by se zdát, že knížka je "o ničem", ale není tomu tak - vyprávění o dharmových tulácích je dodnes živé. Kerouac byl velmi pozorný a všímal si svého okolí, což je patrné i na krásném popisu americké přírody. Příběh Dharmových tuláků je nejen nádherně napsaný a romantický, ale přímo z něj prýští touha po svobodě.