Jak megalomanství zničilo skvost

Filip Mészáros

Když neznalý turista přijde do historického centra Bratislavy, náhle ho šokuje, že na místě označeném jako Židovská čtvrť stojí čtyřproudová dálnice s ironickým názvem "Staromestská". Letos je tomu jen padesát let, co tady stála malebná čtvrť se zdobnou synagogou v maurském stylu.

Důvodem této dramatické změny byla stavba jednoho z dnešních symbolů Bratislavy, mostu SNP, jehož předmostí se nemilosrdně zařízlo do Starého města a podhradí. Je sice pravda, že most má nepopiratelnou architektonickou hodnotu a panorama Bratislavy si bez něj dnes lze jen stěží představit, ale to nevynahradí škody napáchané na rázu historického podhradí při stavbě. Ze Židovské čtvrti se do současnosti zachovaly pouze dvě stavby. Mezi zbořenými domy byly i dvě synagogy, které měly dokonce statut kulturní památky. 

Neologická židovská obec v Pressburgu

Od první poloviny 19. století byl proces emancipace Židů v Uhersku stále intenzivnější. Ten vyvrcholil na Uherském židovském kongresu v roce 1868 rozdělením na ortodoxní a reformovanou část (známou také jako kongresová nebo neologická). V druhé polovině 19. století v Bratislavě, tehdy nazývané Pressburg nebo Pozsony a obývané především německým a maďarským obyvatelstvem, začal stoupat počet židovských obyvatel. Stěhovali se sem hlavně Židé z uherských měst, kde byly rozšířeny myšlenky reformace. Patřili k nim hlavně vzdělanci (lékaři, právníci, učitelé), továrníci a obchodníci. Neologové se nevyhýbali kontaktu s jinověrci, dokonce propagovali jakousi asimilaci, svatby s křesťany. To u ortodoxních Židů vůči nim vyvolávalo silný odpor. "Kongresovým" Židům bylo zakázáno vstupovat do ortodoxních synagog a pohřbívat na starých hřbitovech. Proto si neologická obec v Pressburgu zřídila vlastní hřbitov a chtěla si postavit synagogu. 

Nová synagoga

Zikmund Fornheim, bohatý obchodník s orientálními koberci, pro tento účel koupil pozemek na Rybném náměstí, na místě bývalého zájezdního hostince U zlatého slunce na samotném okraji Židovské čtvrti. Pozemek byl také v těsném sousedství katedrály sv. Martina, což vyvolalo odpor katolického kléru. Přesto byla synagoga postavena a 25. října 1894 začala sloužit svému účelu. Projekt vypracoval architekt Dionýz Milch v tehdy moderním maurském stylu. Ozdobná budova synagogy působila velmi impozantně mezi pozdně barokní a klasicistní zástavbou Židovské čtvrti a Vydrice, ale zároveň do ní vhodně zapadala.

V synagoze působili pouze dva rabíni. První z nich, Julius David, se snažil sjednotit neologickou a ortodoxní obec. To se mu ale nepodařilo, a právě proto byla postavena nová synagoga.

Po jeho tragické smrti nastoupil na jeho místo svérázný Samuel Funk, jenž toto místo zastával až do zániku obce před druhou světovou válku. Pocházel z Balkánu a před příchodem do Bratislavy byl rabínem v Sarajevu. Byl obdivovatelem T. G. Masaryka a přesvědčeným a politicky aktivním sionistou. Tím si znepřátelil velkou část nejen asimilovaných slovenských Židů, ale také představenstva neologické obce, a některé spory s obcí musel dokonce řešit přes pražské ministerstvo školství a národní osvěty.

Po druhé světové válce

Židovská obec v Bratislavě se po druhé světové válce synagogy vzdala ve prospěch státu v dobré víře, že ji zachová a bude ji používat pro kulturní účely. O to větší bylo rozčarování, když stát v budově zřídil sklad velkoobchodu s potřebami pro domácnost. Židovská obec se proti tomuto rozhodnutí odvolala s tím, že by se v synagoze mělo zřídit židovské muzeum. Odvolání bylo zamítnuto, protože by prý muzeum sloužilo jen úzkému okruhu lidí.

V šedesátých letech pak stát v prostorách synagogy zřídil provizorní studio Slovenské televize. V tomto období nastalo jisté uvolnění politické situace v Československu a o kultuře se diskutovalo víc veřejně. V médiích dostaly prostor i hlasy obhajující uchování historického a kulturního dědictví a kritizující necitlivé zásahy vůči památkám. Tehdejší státní orgány ale už v té době připravovaly výstavbu mostu SNP, a tomu synagoga a celé podhradí stály v cestě. Synagoga byla v dubnu 1969 zbourána. Média o této skutečnosti informovala cynickým sdělením:

"Trochu nás to i zamrzí, že se ta malebnost ztrácí, ale sentimentalita musí ustoupit před modernizací. A tak nám nezbývá nic jiného, než se zájmem sledovat stavbu nového mostu přes Dunaj, který město tak potřebuje."

Zpravodajský týdeník Slovenské televize, duben 1969

Znovuzrození synagogy

Při příležitosti 250. výročí narození celosvětově známého bratislavského rabína Chatama Sofera v roce 2012 připravilo město Bratislava společně s velvyslanectvím Státu Izrael na Slovensku projekt Ztracené město. Jeho největší atrakcí bylo postavení patnáctimetrového modelu zbořené synagogy na jejím původním místě. Uvnitř kulisy se promítal krátký dokument o podhradí a Židovské čtvrti. 

Na místě bývalé synagogy, na mostem rozpolceném Rybném náměstí, dnes návštěvník Bratislavy najde památník obětem šoa. Ten také připomíná zbořenou synagogu.