Recenze: Čas je ta nejjednodušší věc
Žofie Červinková
Čas je ta nejjednodušší věc. To je název krátkého románu od amerického spisovatele Clifforda D. Simaka. Tuto knížku jsem si již dlouho plánovala přečíst. Teď, když se mi k tomu konečně naskytla příležitost, rozhodla jsem se, že zapíšu svůj dojem z knihy.
Celý příběh se vlastně točí okolo Udice. Jedná se o jakýsi kult či obchodní společnost, která si určuje pravidla a rozhoduje v podstatě o všem, co se na Zemi děje. Poněkud zvláštní popisek na zadní straně knihy zní takto:
Udice
- jediná společnost zkoumající vesmír v neomezených vzdálenostech
- společnost, která přijmula do svého středu nejschopnější lidi s paranormálními schopnostmi
- monopol zneužívající svého postavení - prvního objevitele neuvěřitelných poznatků, věcí a dovedností, které vesmír skrývá
Toto je jen útržek z celého popisku, nicméně tyto definice snad vystihují Udici přesně. V knize je postupně velmi dopodrobna vysvětlen příběh o vzniku Udice, a spolu s tím i o vzniku chaosu na Zemi.
Vše začíná tím, že se vědě ani po mnoha pokusech nepodaří dobýt vesmír. Lidé se musejí smířit s tím, že jsou příliš křehkými bytostmi pro podmínky ve vesmíru, a po celém světě zavládne beznaděj. Věda narazila na problém, který nedokázala vyřešit, a člověk jako by ztratil perspektivu do budoucnosti. Země je teď pro mnoho lidí past nebo klec, ze které se nikdy nedostanou. Stejně tak ochabne víra lidí ve vědu.Pak je tu ale kult, který se nechtěl vzdát naděje. Udice začne zkoumat mentální schopnosti člověka. Dojde k názoru, že člověk je schopen mnoha paranormálních jevů, jako je telepatie, teleportace, výměna myšlenek, levitace atd. Vytvoří způsob, kdy lidé cestují do vesmíru a na různé planety pouze s použitím mysli, přičemž jejich tělo zůstane na Zemi.
To však mezi lidmi vytvoří zmatek. Věda podobné praktiky odmítá a normální lidé, kteří takové schopnosti nemají, se jich bojí. A to celkem oprávněně. Z Udice se stane velmoc, nenáviděná lidmi, kteří nejsou její součástí. A to i přesto, že Udice svým poznáním o vesmíru pomáhá zjednodušit život na Zemi. "Normální" lidé, kterých je přemíra, jsou zmateni a začnou si vymýšlet nesmyslné historky. V noci se schovávají ve svých domovech a používají talismany a symboly, aby se ochránili před zlými duchy. Všude zavládne atmosféra jako ve středověku. A lidé se schopnostmi, kteří nepracují v Udici, jsou obětmi tohoto režimu. V průběhu knihy hlavní postava řeší otázky lidství a etiky. Poté, co Shepherd Blaine spojí svou mysl s cizí myslí, se občas zdá, že prožívá krizi identity. Neustále se ujišťuje, že je stále sám sebou a člověkem, protože opak ho zneklidňuje a dává mu pocit, že jeho cíle nejsou správné.
Každopádně, konec je celkem klišé.