„Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina.“

Julie Gaydečková

Tak by se dal jednoduše popsat svět, který český spisovatel Pavel Bareš stvárnil ve své knize Meta. Kdo by v dnešní době stál o hrdiny? Není lepší stát se nejznámějším youtuberem, tím že budete ve svých videech zapalovat věci lusknutím prstů?

Podle mého názoru ne, ale na ten by tzv. mety - superlidi - asi úplně nehleděli. Lenny, devatenáctiletá holka na vysoké a mimo jiné i meta, nechce být superhrdinka, youtuberka ani nějak jinak slavná a především nechce omezovat svoje práva, jak už vláda ustanovila. Proto se nezaregistruje a žije relativně poklidný život, kdy občas využije svých schopností upravovat svoje tělo a jde místo kámošky ke zkouškám. Zároveň žije v neustálem strachu, že ji někdo odhalí a ona bude muset do vězení. Pak se to zcela náhle obrátí proti ní, když jí její stalker, který má úplně stejnou superschopnost jako ona, začne zvát na rande pod výhružkou, že ji jinak nahlásí. Co si jen Lenka počne? To už si přečtěte sami.

Kniha na první pohled i s obálkou působí jako další sci-fi s hlavní postavou, která sice říká, že není superhrdina, ale na konci i tak zachrání svět. Proto mě docela překvapilo, když jsem ji dočetla a došlo mi, že to nebylo o superčlověkovi v podstatě vůbec nebo minimálně. Lenčiny superschopnosti byly spíš jen nějakým prostředkem, jak do knihy nacpat všechny možné stránky jednadvacátého století. Líbilo se mi, jak tam zapadala myšlenka doprovázející celý příběh - všichni hrajeme divadlo - s Lenny, která si mohla kdykoliv změnit hlas nebo třeba barvu očí.

Musím ocenit, jak se autor dokázal vžít do ženy a napsat to celé jen z jejího pohledu (a ještě k tomu velmi dobře). Kdyby Lenny mluvila víc spisovně nebo používala méně anglicismů, už by to byla úplně jiná postava. Stalker byl také skvěle vykreslený, neustále se vtíral a opakoval, že jsou si souzeni a Lenka mu neunikne. A fascinovalo mě v jaké monstrum se na konci proměnil, až jsem se ho skutečně bála. Chvíli jsem byla vážně zdeptaná tou situací, a pak tam nastoupila Lenčina spolubydlící Debie s jejími kachničkami, díky kterým jsem se rozesmála. Na konec přišel závěr ve chvíli, kdy jsem ho vůbec nečekala, přestože jsem viděla, že se zbývající stránky tenčí, Lenny mě příjemně překvapila a Debie nezklamala.

Doporučuji všem, kteří zvládnou netradiční pojetí superhrdinů.-)